V ZOO

Den jako stvořený jít do ZOO. Pondělí, venku je mírná oblačnost, pofukuje příjemný větřík a tak naplánuju tento výlet, kterým zabijeme dopoledne. Chlapeček se podívá na zvířátka, projdeme se a bude to prostě a jednoduše fajn.
Škoda, že u nás, prostě a jednoduše fajn, nic být nemůže.
Už jenom odchod z domu byl jedna velká katastrofa. Pominu-li hlasité a nesouhlasné projevy při oblékání, tak vzít s sebou největší auto, které má Andrej doma, jsem jednoduše kategoricky odmítla, páč bych ho zase tahala jenom já. Za to jsem si vysloužila asi pětiminutovou scénu, při které nechybělo lehání na zem, kopání, ječení a pravé nefalšované slzy. Nepomáhaly ani domluvy ve stylu, půjdeme na zvířátka, půjdeme ťapťap, pojedeme brmbrm a podobné nesmysly. Úplatek ve formě oblíbené sušenky skončil někde pod gaučem. Jak říkám, učiněná idylka. Takže nakonec jsem milého vysírku vzala do náručí a za trvalého jekotu ho snesla k autu. Tam jsem ho ale, já hloupá, musela odložit na zem, abych mohla otevřít dveře od auta. Kardinální chyba! Okamžitě vzal útokem jedinou louži v blízkém okolí, která se ve slunci, pro něj zřejmě neodolatelně, leskla. Než jsem stačila zakročit, hodil do ní takový menší šutr, který tam někde, kdo ví, kde, našel a ten ho celého ohodil tou špinavou, blátivou a beztak i smradlavou vodou. Ruku špinavou od šutru si prozíravě otřel o mě v momentě, kdy jsem k němu dorazila. Oba jsme vypadali spíš, že se z procházky vracíme, než že na ni jdem. Ale pokazit náladu si přece nenechám. Takže jsem ho nasáčkovala do auta a hurá na zvířátka!
Z toho, že Andrejek chce jít pěšky, vedle kočárku, jsem měla radost jenom asi minutu a půl. Přesně do té doby, než jsme dorazili dovnitř a místo nějakého hezkého zvířátka nás přivítalo terénní auto na podstavci. Znáte to, taková ta blbost pro děti, do které se posadí a za 10 korun s ním to auto asi minutu kmásá a navozuje tak zřejmě pocit toho, že jede. Zde Andrej zastavil a odmítal jít dál.  Velmi záhy jsem pochopila, že bez toho aniž by se v tom nesmyslu svezl, se prostě dál nepohneme. Vylovila jsem desetikačku a jala jsem se hledat příslušný otvor, kam bych ji vhodila. Obcházela jsem auto zleva, zprava, dívala se shora a zespod, ale ten otvor na minci prostě nikde nebyl. Andrejova nespokojenost s mou neschopností se už nesla daleko za zoologickou zahradu. Měla jsem vztek sama na sebe, ale otvor nikde. Já ho prostě nenašla. Takže jsem musela popadnout vzpouzející se dítě, narvat ho do kočáru a nasraná sama na sebe jsem s ním hrkotala vstříc těm úžasným zvířátkům a tomuto fajn výletu. Andrej mi odpustil až v pavilonu ryb, které svými hlasitými výkřiky“ jéééééé!“ a „téééééda!“ a tak pořád dokola, vyplašil natolik, že zakázané klepání na sklo, jim teď musí připadat, jako uklidňující balzám. Dál náš výlet vypadal následovně: kolem lvů a velbloudů jsme doslova proběhli. Povinně jsme zastavili u oveček, které když uslyšely nadšené a velmi hlasité Andrejkovo: „jéééé!“ a „tééééda!“ zalezly do chlívku a odmítaly vylézt. Když jsem vydolovala z automatu krmení (ano, zde jsem otvor na minci našla bez problémů), abych ovečky nalákala, tak se místo ovcí odkudsi přihnal pštros Emu. Andrej má nepochopitelný strach ze všech ptáků a takového teda ještě neviděl. Neskončilo to jinak, než hysterickým řevem. Krmení pro ovce sežral pštros. Úprkem jsem mizela směrem k nějakým jiným zvířatům, přičemž pavilon ptáků jsem zdaleka obešla. Popravdě už tam těch zvířat moc nezbývalo. Na chvíli jsme zastavili u zeber a opic a nakonec jsme opět skončili u terénního auta, kde jsem ani na další pokus otvor na minci nenašla. Zoo jsme opouštěli, jak jinak, než s řevem.
Celý tento fajn výlet trval 46 minut i s cestou k autu.
Já fakt nevím, kde se stala chyba a přitom to mohlo být tak krásné a pohodové dopoledne.

Autor: Jana Dukić

jsem žena, dcera, matka, partnerka, kamarádka, podnikatelka, exmanželka... chodím s otevřenýma očima, nesedím si na uších, dívám se, poslouchám, mluvím, píšu a miluju :) jmenuju se Jana a tohle je způsob mojí relaxace srdečně Tě tady vítám a přeju fajn počtení 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *