Každý pohyb se počítá

Musím zhubnout! Ale tentokrát už vážně!
Už mě totiž nebaví fotit selfíčka pouze z pozice s rukou půl metru nad sebou a to samé chtít od všech ostatních, kteří na mě namíří svůj objektiv.
Už mě taky nebaví lustrovat všechny fotky, na kterých se nacházím a 95% z nich zamítnout se slovy: „Tu OKAMŽITĚ vymaž, na té vypadám příšerně!“
A protože se nacházím na hotelu, kde mám polopenzi, tudíž mé kuchařské invence není třeba (díkybohu!!!), rozhodla jsem se, že začnu tím, že vynechám pečivo a přílohy. To mi náhodou zbývá ještě maso, zelenina, taky polívky jsem si řekla, že můžu, ovoce, sýry.
Takže k snídani si dávám jogurt s musli, vařené vajíčko, teplou vodu s citronem a cappuccino (bez cukru!). To se vcelku dá vydržet, ale co se zbytkem dne?
Musím nějak šalamounky vyřešit obědy, protože jsem z těch lidí, co když se nenají, tak potom ke sklonku dne jsou schopni sežrat, co jim pod ruku přijde. Tak jsem sjela dolů do obchodu a nakoupila. Prosciutta cruda, mozzarely, prosciutta cotta, bresaoly a řekla jsem si, že to budou mé obědy.
No a z bohaté večeře, kterou tady servírují, vynechám primo, což jsou vždy těstoviny, ty naštěstí sní můj syn a dám si jenom maso a nějakou zeleninu. A to by bylo, abych nepřijela o 5 kilo lehčí!
Prvních pár dnů jsem se držela naprosto bez problémů. Dokonce jsem se začala cítit i lehčí a měla jsem ze sebe výborný pocit. Jenomže pak ….
Přišla ta zpropadená angína. To jsem dokonce jeden celý den nepozřela ani sousto, a ač mi bylo mizerně, velmi dobře jsem si tuto skutečnost uvědomovala a byla za ni nesmírně ráda. Ale potom se mi ulevilo a to, co jsem nesnědla za jeden celý den, jsem dohnala za jediné dopoledne. Ale říkala jsem si, nevadí, to je normální, tělo po nemoci potřebuje doplnit živiny, tak jsem se nijak nežinýrovala a doplňovala. K snídani jsem si dala croissant, k obědu těstoviny s rajčatovou omáčkou (penne al pomodoro), k odpolední svačině jsem zbufla jeden Andrejkův chlazený kinder snack, no a tak to pokračovalo až k večeři, kde jsem nejen, že nevynechala primo, ale pro jistotu jsem celý tento prasácký den zakončila dezertem. A aby toho nebylo málo, dala jsem si dole v baru dvě skleničky na lepší trávení. Ovšem spíš, než lepší trávení, přišlo naprosté otrávení z mé chatrné vůle. Večer v posteli jsem si v duchu spílala za svou nenažranost a rozhodla se, že od dalšího dne začnu znova a k mé dietě přidám i cvičení, které jsem si před odjezdem sem, velmi prozíravě stáhla do svého notebooku. A protože klást si malé cíle není zrovna moje parketa, naordinovala jsem si v duchu rovnou dvě cvičení denně. Jedno ráno, než se Andrej vzbudí a druhé při jeho poobědovém spaní. Na důkaz toho všeho jsem si natočila budíka o hodinu dříve.
Jestli zvonil, nebo nezvonil, to já opravdu netuším. Vím jen to, že jsme další ráno zaspali a na snídani doletěli o 15 minut později, než obvykle, s vyplazeným jazykem a nepříliš dobrou náladou. Tak ani tento den nezačal tak, jak jsem si předsevzala, ale nevadí, zacvičím si alespoň odpoledne. K snídani jsem si dala jogurt, musli, vodu a cappuccino. To je vcelku dobrý začátek. Dopoledne jsme se pak s Andrejkem motali tady kolem hotelu. Já ho tahala na bobech do malinkého kopečku a říkala si, že každý pohyb se počítá, tudíž i tento. K obědu jsem si dala prosciutto s mozzarelou. Andrejka jsem uložila k odpolednímu spaní, a protože nějak nemohl usnout, tak jsem si lehla k němu, abych ho lépe uspala. Asi už zřejmě tušíte, že jsem to zalomila s ním a dáchla si krásné 3 hodinky. Ani odpolední cvičko tudíž neklaplo. Vzbudila jsem se s hladem a chutí sežrat jednoduše cokoliv. Do večeře zbývaly dvě hodiny.  Marně jsem pořád dokola otvírala a zavírala dveře od lednice a skříňky s pochutinami hledajíc něco dietního a chutného. Na nic jsem nenarazila, tak jsem sežrala jogurt a k němu chlazený kinder snack, který Andrej nejí a tak jsem nucena spořádat je já. Opět mi ze sebe bylo na nic. U večeře jsem se už držela, ale to mě nijak neuklidnilo. Cítila jsem se mizerně. Večer jsem si nalila sklenku vína a v konečném důsledku jsem vyžahla půl flašky. To taky není zrovna dietní, i když víno teda bylo bílé.
A tak se to se mnou veze až dodnes. Svou dietu prokládám tu občas vínem, tu občas kinder snackem (už ať je konečně sežeru a je klid!!!), tu občas nějakou sušenkou, nebo těstovinami k obědu. No a s cvičením začínám každý den zítra, protože dnes se mi to vždycky nějak vymkne. Tak kupříkladu právě teď, Andrejek spí a tak bych mohla cvičit a pot se ze mě mohl lít a já mohla spalovat a hubnout a místo toho tady sedím a píšu o tom, jak jsem neschopná se sebou něco udělat.
Ale dopoledne jsme byli na bobech a přece každý pohyb se počítá, no ne? 😀

Autor: Jana Dukić

jsem žena, dcera, matka, partnerka, kamarádka, podnikatelka, exmanželka... chodím s otevřenýma očima, nesedím si na uších, dívám se, poslouchám, mluvím, píšu a miluju :) jmenuju se Jana a tohle je způsob mojí relaxace srdečně Tě tady vítám a přeju fajn počtení 😉

1 komentář u „Každý pohyb se počítá

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *