Na práškách a na knížkách

Už dva dny se snažím připojit na internet, ale vůbec se mi to nedaří. Venku je už třetí den bílá tma. Chumelí a chumelí. A i když náhodou chvíli nechumelí, tak stejně není nic vidět, takže jakoby chumelilo. Ale to ani trochu nevadí, nám se výborně daří i tak.
Sice mě postihla angína a to se vším všudy. Tedy úporná bolest v krku, bolest svalů, kloubů a sebelítost, prostě samá pozitiva. Naštěstí ale, jsem vybavena antibiotiky a knihami s pozitivními názvy (např. „Miluj svůj život“, nebo „Myslet pozitivně“), tak jsem si je sama naordinovala a už se, začínám, cítit lépe 🙂
Co lépe. Já se cítím přímo skvěle! 😀
Ptáte se, co Andrej? No, co Vám mám říct? Je prostě úžasný. Jeden den maminku dokonce nechal skoro celý den odpočívat a po hlavě jí skákal opravdu jen občas. A za ten jeden den jsem se jakžtakž hodila do kupy. Takže nepočítám to, že se díky antibiotikům (no aspoň doufám, že je to díky nim) při každém pohybu zpotím, jak se tak říká, až na prdeli. Nepočítám ani přetrvávající, i když velmi pomalu, ustupující, bolesti v krku. A o ekzému, který se mi takhle zrána objevil kolem očí a díky němuž vypadám tak o 10 let starší (stále doufám, že na vině jsou jenom ta zpropadená antibiotika, páč jinak jsem učiněná mladice :)), se ani rozepisovat nebudu.
Ale abychom se vrátili k mému drahému synovi.  Tak ten si hraje, dívá se na pohádky, dělá všude šílený binec, ale je zlatý. Prostě milionový.  Jsem z něj úplně na měkko.
Ale to bude jistě taky těma práškama, nebo těma knížkama, nebo kombinací obojího.
Celkově se můj vhled na syna velmi pozměnil. Najednou mám pocit, že mám to nejlepší dítě. U snídaně způsobně sedíc, pojídá, s mou občasnou pomocí, co mu naservíruju, u večeře to samé. Žádné rozhazování lupínků, nebo kukuřice. Žádné scény, žádné řevy ani křiky, prostě ideální dítě – ty prášky jsou zřejmě začarované a ty knížky asi fungujou.
Klienti jsou taky na pohodu. Žádné problémy, výmysly, nesmysly, no prostě NIC. Všechno se až nechutně daří, vše je sluncem zalité, až teda na to zdejší počasí.
Asi ty prášky začnu brát trvale a knížky se zřejmě naučím nazpaměť. 🙂
Ale jestli to takhle půjde dál, tak to abych tenhle blog zrušila … 😀
A pozor, moje zlaté dítě se, zdá se, probouzí.
Tak já končím, protože my si jdeme hrát a dělat všechny ideální věci, které ideální matky, jako já, s ideálním dítětem, jako Andrej, dělají. 🙂
A Vy se mějte fajn a vítejte jaro, slyšela jsem, že už k Vám přichází! 😉
No, není to krásné, bezchybné a ideální??? 😀
P.S.: ty prášky se jmenujou Penbene 1 500 000 (kdyby někdo z Vás potřeboval nahodit sluníčkovou náladičku) 😀 😀 😀

Autor: Jana Dukić

jsem žena, dcera, matka, partnerka, kamarádka, podnikatelka, exmanželka... chodím s otevřenýma očima, nesedím si na uších, dívám se, poslouchám, mluvím, píšu a miluju :) jmenuju se Jana a tohle je způsob mojí relaxace srdečně Tě tady vítám a přeju fajn počtení 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *