Zatím jsme oba v pořádku

Znáte to, když odjedete s dítětem na 2 měsíce do ciziny a hned první den se dítě vzbudí s teplotou 38,7? Neznáte? Já taky ne. Až do soboty.
Po měsíčním maratonu doma, jsme zpátky v horách, tam, kde lišky dávají dobrou noc. Tam, kde namísto, dobrou noc, říkají: „Buona notte.“
„Šílenství a spěch“ maloměsta jsme vyměnili za klid a ticho věčně mlčících horských masivů. Zvládli jsme se sbalit, což dalo pořádnou fušku, zvládli jsme dojet, což proběhlo nadmíru uspokojivě a teď nám už jen zbývá vydržet. Vydržet až do Velikonoc, bez toho aniž bychom se zbláznili, zabili, nebo obojí.
Nasáčkovali jsme se s miliardou krámů (rozuměj oblečení, hračky, oblečení, jídlo, oblečení, boty, oblečení, boby, oblečení, pití, oblečení, cestovní postýlka, oblečení, povlečení, oblečení, hygienické potřeby, oblečení, lékárnička, oblečení, psací a kreslící potřeby a v neposlední řadě oblečení) do nepříliš velkého dvoulůžáku, kde se při dobré vůli vyspí i čtyři, když jeden z nich spí v dětské postýlce. A tento pokoj se nám teď na dlouhých 9 týdnů stane domovem.
A tady, když jsem tu miliardu krámů vybalila, zatímco Andrej si dával poobědového šlofíka, jsem mu mimoděk sáhla na čelo a zjistila, že hajcuje. To mi teda vážně chybělo.
Nikomu nepřeju ty nervy kolem! Jeho i moje. On ukňouraný, bez chuti k jídlu, špatně spící. Já nervní, ustrašená, lítostivá a taky občas řádně nasraná. No, fakt dvojka k pohledání.
K tomu všemu klienti, o které se, kromě milého Andrejka, musím starat a hned má člověk zaděláno na pomyslný blázinec.
A k tomu všemu se každý druhý zeptá: „Jak dlouho tady s tím malým zůstanete?“
A já na to: „Do Velikonoc.“
A všichni do jednoho se na mě podívají velmi, ale velmi lítostivým pohledem, chápavě pokývají hlavou a pak pronesou: „To Vám teda nezávidím.“
Pěkně děkuju, já nám to taky, nezávidím.
Přibližně nějak takhle, proběhla naše aklimatizace.
Dnes už je Andrej bez teplot, pomalu se zajíždíme do zdejších kolejí a já mám konečně trochu času na Vás, potažmo na sebe, potažmo na tento blog.
Takže ode dneška budeme moci na těchto stránkách společně sledovat, jak s přibývajícím časem, na tomto zapomenutém místě, bude upadat má psychika ….
A jestli nebude a já to přežiju ve zdraví, tak to bude jistě chtít řádnou oslavu!
Ale to je hudba velmi daleké budoucnosti.
Jsme tady, teprve 4. den, ze 60 a prozatím jsme oba v pořádku 🙂

Autor: Jana Dukić

jsem žena, dcera, matka, partnerka, kamarádka, podnikatelka, exmanželka... chodím s otevřenýma očima, nesedím si na uších, dívám se, poslouchám, mluvím, píšu a miluju :) jmenuju se Jana a tohle je způsob mojí relaxace srdečně Tě tady vítám a přeju fajn počtení 😉

1 komentář u „Zatím jsme oba v pořádku

  1. Tak držím palce, ať to tak i zůstane!!!. A Velikonoce jsou skoro za dveřma😇😇😇. Jo v tuto chvíli jsem ráda, ze tvá ruka je hooodně daleko a nedosáhne na mě za tu provokaci. Tak hodně zdraví a pevné nervy!!!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *