Matky

Začínám být alergická na supermatky. Jsou, na rozdíl ode mě, vždy připraveny na každou, i tu nejvíc nenadálou situaci, která se s dítětem může udát. Vyznačují se tím, že mateřství naprosto propadly a dítě je pro ně jediným středobodem vesmíru. Ony samy, jejich vlastní životy a životy jejich bezdětných (teď už bývalých) kamarádek, zmizely kdesi v propadlišti dějin. Na pořadu jejich dne se nachází pouze dítě, jeho sezení, jeho lezení, jeho chození, jeho spaní, jeho nespaní, jeho pláč, jeho smích, jeho nemoci, jeho zdraví, jeho krmení, jeho prdění, jeho kakání a jeho čůrání. Mají, na rozdíl ode mě, v tašce od kočáru absolutní pořádek a tašku mají vždy vypranou a možná i vydezinfikovanou. Nechávají děti přirozeně se vyvíjet. To v praxi znamená, že nikdy, ale NIKDY, dítě neposazují, dokud si nesedne samo (a to i kdyby v hluboké korbě kočáru v leže řvalo na celé kolo a to evidentně proto, že nic nevidí), nikdy, ale NIKDY, by dítě nedaly do chodítka (aby ho jen tak zabavily), nikdy, ale NIKDY, nenechávají dítě dívat se na televizi (i když venku celý den prší a s dítětem je doma už k nevydržení) a nikdy, ale NIKDY, je nemůže nic rozhodit, protože supermatky mají superschopnosti a superděti.
Začínám být alergická na psychomatky. Jsou, na rozdíl ode mě, ze všeho vycukané a na zhroucení. Jejich dítě nejmíň spí, nejvíc pláče, nejhůř pije, roste buď moc, nebo málo, pokud trpí na zaražené prdy, jsou to ty nejzaraženější – obvykle zaražené až minimálně v plicích – pokud mu rostou zuby, tak to má ten nejhorší možný průběh a vůbec všechny momenty, které s dítětem mohou nastat, se odehrávají v těch nejčernějších barvách. Tyto matky, bledobílé v obličeji, většinou váží 40 kg i s kočárem a když je potkáte, máte sto chutí volat buď záchranku, nebo Kroměříž. Doma zásadně nic nestíhají, protože právě to jejich dítě vyžaduje tolik pozornosti, kolik žádné jiné dítě na celém širém světě. Vlasy si myjí jednou za týden, protože častěji to nestíhají a trpí samomluvou. Jsou ze všeho na nervy a ve všem vidí problém. Mít dítě je pro ně naprosto zničující.
Začínám být alergická na biomatky. Mají, na rozdíl ode mě, denně navařeno a to výhradně z biopotravin. Jídelníček jejich dětí je tak pestrý, že do slova a do písmene hraje všemi barvami. Biomatky jsou báječné kuchařky a recepty si mezi sebou předávají. Zabývají se zdravou výživou a čtou etikety na všech výrobcích. Z obyčejného, jen si skočím do obchodu, se rázem stává celodenní výlet, protože přečíst ty etikety, to dá vážně fušku. Jejich děti neochutnají guláš řádně okořeněný, nebo kuře na paprice ve 12 měsících. Nejsem si vůbec jistá, jestli je vůbec kdy ochutnají. Do minimálně dvou let jsou kojeny a potom se stravují zásadně zdravě a pouze biopotravinami. Jejich děti nikdy nemají v kočárku rozdrobený rohlík, protože jednoduše rohlíky nejí. Pokud pečivo, tak jedině z domácí pekárny. V taškách od kočárku nemají kusy sušenek, rozsypané piškoty, šmouhy od pribiňáku, protože své děti těmito „jedy“ nekrmí. Mají tam krabičky a v nich nakrájená biojablíčka, domácí špaldové sušenky a ve skleničce jáhlovou kaši oslazenou agávovým sirupem (nic proti těmto pochutinám, ale čeho je moc, toho je příliš, že). Na nás, matky, které své děti občas krmíme i tkzv. mimihotovkami (hotová jídla ve skleničce) se dívají hodně výmluvně a skrz prsty. Biomatky se zásadně nelíčí a vypadají co možná nejpřirozeněji. Používají pouze čistě přírodní kosmetiku, pokud vůbec nějakou. Na nohou nosí typické sandály (stejné pro muže i ženy), určené pro volnočasové aktivity a do terénu. Možná, že děti vedou k vegetariánství, či veganství. Kdo ví, biomatky jsou totiž velmi nečitelné.
Začínám být alergická na businessmatky. Jsou, na rozdíl ode mě, neustále v domnělém pracovním zápřahu. Píšu domnělém, neboť zmíněné dámy si zatím nestačily povšimnout, že se nacházejí na mateřské dovolené. Většinu svého dne visí na iphonu, imacu, či ipadu a dítěte si téměř nevšímají. Nechávají ho růst, jak dříví v lese, nevštěpují mu žádná pravidla, ani hodnoty a jsou na to hrdé. Razí heslo, že dítě se musí se vším poprat samo, s nimi se život taky nemazlil, tak co?!? Dítě nemá žádný režim, vše se řídí dle vytíženosti businessmatek. Když dítě neutišitelně pláče, jsou schopny umlčet ho všemi prostředky, jen aby mohly dokončit telefonní hovor s obchodním partnerem z Malajsie, nebo z Kotěhůlek. Mají ten nejdražší kočár a v luxusní tašce obrovský diář. Furt něco vyřizují a zařizují a snaží se být stále v obraze, i když ve firmě se s nimi momentálně nepočítá. Až si toho jednoho dne všimnou a u každé tento den dřív, nebo později nastane, skončí na drogách, práškách a alkoholu a později možná i v léčebně, či blázinci.
Mám ráda prostě a jenom matky.
Matky, co nejsou neomylné. Matky, co občas vaří, ale občas taky ne, co někdy jí zdravě a někdy prasí a jejich děti s nimi. Matky, co dětem vrazí do ruky rohlík, jenom ať je klid. Matky, co dětem pustí pohádku, aby měly chvilku pro sebe. Matky, co dítě strčí do chodítka, jen ať nějak dítě zabaví a sobě uleví. Matky, co když se spolu sejdou, tak nemluví jen o dětech. Matky, co otevřeně přiznají, že to dítě je poděs a že toho mají někdy taky plné zuby. Matky, co si klidně dají dvě deci, zatímco si dítě na písku občas hraje a občas se jím krmí. Matky, co mají v tašce od kočáru sice bordel, ale zas mají naději, že tam někde bude zapadlá cigareta (k té dvoudecce ;-)).
Mám ráda, nás matky, co i přesto, že své děti milujeme víc, než svůj život, nezapomínáme mít rady samy sebe 🙂

Autor: Jana Dukić

jsem žena, dcera, matka, partnerka, kamarádka, podnikatelka, exmanželka... chodím s otevřenýma očima, nesedím si na uších, dívám se, poslouchám, mluvím, píšu a miluju :) jmenuju se Jana a tohle je způsob mojí relaxace srdečně Tě tady vítám a přeju fajn počtení 😉

9 komentářů u „Matky

  1. Pokud bych v době mé éry na rodičovské dovolené četla tento příspěvek, vykašlala bych se na TY MATKY!!!, a chodila do klubíků i přes to, že na mě vrhají opovrhující pohledy za to, že mé dítě se jako jediné nezapojuje do společných her a chce si jen malovat, že jako jediná své dítě okřikuji a hlavně, že jako jediná jsem schopná dát svému dítěti po zadku.

  2. Suprovni….nejsem jeste matka takze vubec netusim jaka budu haha asi hippie matka…s tema se jiste take setkavas. Pises suprovne tesim se na dalsi pusu

  3. Uzasne 😀 jak kdybych to psala ja… Bomba opravdu:-)na take matky mam alergii doslova..a proto delam opak!!!

  4. Dost dobré…fakt mě to bavilo 🙂 Doufám že se ti podaří zase něco písnout 🙂 už teď se těším na další čtení

  5. :-)))) super čtení :-))) ….jsem taky jen matka a to už tří dětí :-))) Díky za tyto řádky, od rána to stojí za prd a konečně jsem se od srdce zasmála :-))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *